Secret of Mignon's brothers - Part 26

6. září 2011 v 19:49 | Bewlyer |  Secret of Mignon's brothers
Trochu kratší part, ale aj ten sa ráta ;-) Prezradím len toľko, že Cell prenasledujú nočné mory, vlastne len jedna :)

PS: Dnes som napísala už 43. part ;-)

PPS: Basee!Kris - som sa zlakla, že si to už prestala čítať, ale našla som koment, takže... Vďaka :)




Part 26

Cítiš, že ťa niekto sleduje. Obzeráš sa, no nikoho nevidíš. Vraciaš sa späť k myšlienkam, keď v tom ti zatarasí cestu. On. V celej svojej kráse stojí pred tebou.
Nedýcha, nežmurkne, nehýbe sa. Len čaká.
Na nič iné sa nezmôžeš, len sa naňho udivene dívaš.

Zisťuješ ako sa zmenil. Jeho telo zmohutnelo. Ramená spevneli. Tvár mala ostrejšie rysy. Zrazu ohrnie pery a vycerí na teba svoje zuby.
Ustúpiš, no tvoje kroky ako keby nemali žiadnu cenu. Nič sa nemení, stále stojí pred tebou.
A vtom sa na teba vrhne...


Zobudila som sa s krikom. Celá mokrá a vydesená. Bol to len sen. Bol to len sen! Snažila som sa ukľudniť. Bola to nočná mora! Zakričala som na seba v duchu.

Dvere sa sprudka otvorili. Zažalo sa svetlo. Oči zvyknuté na tmu som si zakryla rukou. "Cell? Šššš, som pri tebe." Bola pri mne. Mama. Sadla si ku mne do postele a objala ma. "Už je dobre."
Dobre? Nič nie je dobre!

Dimitriho som nevidela niečo cez dva týždne. Vôbec neviem, čo sa s ním deje. Netuším kde je, čo robí, ako sa má.
Bojím sa. O neho, o mňa. No najmä oňho. Stať sa môže čokoľvek.
Vydýchla som. Snažila som sa uvoľniť. Mama to pochopila a pustila ma. "Nie si tu sama. Som tu. Vždy." Pobozkala ma na čelo. Ľahla som si späť a mama ma prikryla. Postavila sa a zhasla svetlo. Zavrela dvere a odišla.

***
Snažila som sa na ten sen nemyslieť. Nedalo sa to. Moje zavreté viečka boli ako premietacie plátno, na ktorom sa dokola premietal stále ten istý výjav. Prehadzovala som sa. Vstala som a podišla k oknu. Váhavo som ho otvorila, ako keby mohlo niečo vkĺznuť dnu a napadnúť ma. Nad nemožnosťou tejto mojej predstavy som iba zavrtela hlavou.

Mesiac svietil na tmavej nočnej oblohe. Stromy a kríky cez ulicu vrhali dlhé tiene pripomínajúce dlhé pazúry nočných príšer.

Premkol ma pocit, že ma niekto sleduje. Ako v tom sne. Naskočila mi husia koža. Zavrela som okno. A niečo ma napadlo. Nie fyzicky, ale myšlienkou. Podišla som do kúta, kde býval Embry.
"Spíš?"
Z tmy sa na mňa uprel pár zelených očí. "Už nie." Pousmiala som sa. "Dnešnú noc stráviš so mnou v teple mojej postele."

Jemne som ho chytila do rúk a podišla s ním k posteli. Kým som si ľahla a prikryla sa, stále som ho držala. Pôsobil na mňa upokojujúco. Nakoniec som si ho položila hneď vedľa mňa na prikrývku, kde sa stočil do klbka a potichu priadol.

S rukou položenou na jeho útlom čiernom telíčku som sa vydala do ríše snov.

 


Komentáře

1 Basee‼Kris | Web | 7. září 2011 v 8:45 | Reagovat

Tak en konec druhé části byl úplně úžasný *-*... Mám toho kocourka moc ráda:-) No a ta noční můra, ugh... Nezávidím jí Cell, ale stále doufám, že všechno špatné bude k něčemu dobré...:-)

Btw: Já jsem předešlý part četla hned ten den, co si jej vydala, ale zapomněla jsem napsat komentář a dostala jsem se k tomu až včera. Hektický začátek školního roku -_-

2 Basee‼Kris | Web | 7. září 2011 v 9:04 | Reagovat

Ps: Tvoji povídku bych nikdy nepřestala číst, na to ji mám až moc ráda:-);-)

3 Deedou | Web | 18. září 2011 v 19:25 | Reagovat

jůůůů, ten konec byl rozkošnej, já jsem sice tak nějak očekávala, kdy ji Dimitri hupsne do okna :D, ale to s tim koťátkem se mi taky líbí! ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama